maturitní absolventský film
Srdce Na Dlani je krátkometrážní experimentální film, který vypráví příběh o autenticitě. Cestu do nitra hlavního hrdiny doprovází jeho cíl ochránit svoje karty, které vyložil na stůl. Je to jediný způsob, jak může zvrátit vandalství slimáků, které chtějí jeho karty poničit.
Celý průběh filmu bych rozdělila do šesti částí -- storyboarding a scénář, samotné natáčení, střih, zvuk, kreslenková část a color či ,,dither" grading:
první nápad
Příběh mě napadl ve chvíli, kdy jsem se vracela z konzultací z UMPRUM. Jela jsem tramvají a přemýšlela jsem, jak jsem se lépe mohla prezentovat před vedoucími katedry, analyzovala každý svůj pohyb i slovo... S každou minutou uvažování mi celá situace přišla absurdnější a absurdnější -- a nakonec i moje obavy. Tenhle zvláštní pocit, který jsem si vezla s sebou domů mi přišel natolik zajímavý, že jsem si ho chtěla jaksi zaznamenat. Začala jsem tedy pracovat s dvěma hlavními elementy, které by dokázaly dát filmu jeho specifickou podobu – s metaforou a absurditou.
storyboard, scénář & koncepce
Hlavními elementy filmu se staly karty. Dá se s nimi dělat spousta věcí -- sbírat je, hrát s nimi, blafovat... Ovšem naše hlavní postava je má vyložit na stůl. Má se tedy prezentovat a vyrovnat se s reakcí druhé strany, která následuje. Celý děj zvládnul stát na pouhých třech obrazech. Původně měl být celý dělaný digitální kreslenkou, ale zdlouhavost takového média mě nutil najít alternativu. Nebylo to ale tolika náročné, protože jsem věděla, že mám ráda koláž, kombinovaná média a ráda zkouším nové věci.. tudíž jsem se vydala cestou pixilace.
natáčení
Každou z částí -- postavu, prostředí, objekty -- jsem chtěla mít nejraději oddělenou a v postprodukci je skládat do sebe, abych docílila výstupu a vzhledu koláže. Využívala jsem tedy greenscreen při natáčení každého záběru. Oslovila jsem svého kamaráda Karla Dorofeev, zda-li by stál o to být hercem hlavní postavy, který příběh doprovází, a on s tím souhlasil.
klíčování
Focené snímky za sebou jsem ukládala z Dragonframe do sekvencí a průběžně klíčovala v DaVinci. Ten zvládal ukládat částečně transparentní soubory jen v TIF formátu (aby byly možné otevřít), tudíž jsem si pomohla ještě s Adobe Media Encoderem, který mi převedl fotky do formátu PNG a mohla jsem se sekvencemi dál pokračovat v Adobe After Effects.
střih + zvuk
V After Effects jsem prodlužovala i zkracovala každý frame zvlášť a tak upravovala dynamiku každého záběru.
Další jednotlivé objekty, které jsem neměla šanci vyfotit, jsem poskládala a zanimovala z volně dostupných obrázků online v Procreate Dreams.
Jednotlivé záběry jsem si pak exportovala v .MP4 a pokračovala v Adobe Premiere Pro, kde jsem je poskládala dohromady.
Následně jsem začala ve stejném programu zvučit. Všechny soubory ke zvučení jsem si ukládala ve .wav formátu z webu artlist.io.
kreslenka
Kreslenkové části byly zcela zhotoveny v Procreate Dreams. Druhý obraz byl nejnáročnější, a protože jsem hodně času věnovala Afterům v rámci upravování délky jednotlivých frameů (a potřebovala jsem změnu ,,prostředí"), tak jsem i veškeré pohyby (tweeny) jsem naanimovala v Dreams.
třešnička na dortu
Poslední věc, která ucelila vzhled celého filmu, je bitmapový dither efekt. Ten jsem docílila v After Effects -- obraz bez audia jsem zde upravila a nakonec celek jsem exportovala z Premiere Pro.
S kartami jsem se rozhodla pracovat jakožto s metaforou osobních hodnot a dovedností. Stejně jako každý jiný jsem se ocitla v určité situaci, z níž příběh vychází. Ilustruje tlak, který jsem cítila, když bylo potřeba sebevědomě ukázat, kdo jsem. V těchto chvílích se objevoval strach, že ,,karty, které jsem vyložila na stůl", nejsou dost dobré. Ale kdybych je neměla, neměla bych čím se prezentovat.
Je snadné podlehnout panice a snažit se zavděčit jen proto, abychom někam patřili. Ačkoliv to. není jednoduché, klíčem je upřímnost -- vystupovat sami za sebe a mít ,,srdce na dlani". Jen tak můžeme být sami sebou.
Proč?
Pro tisk, festivaly i diváky.
srdcenadlani@gmail.com